2 věci, které si nevybereme

31. října 2017 v 11:10 |  Alfovy postřehy

Ono jich možná bude na světě víc, vnímavější jedinci už nyní ví o dalších pěti, deseti.. já mám ale na mysli dvě. Základní klišé. Tchýně a soused.


Co se tchýně týče, bylo mi vybráno celkem slušně, slýchám od okolí jiné, peprnější historky, při kterých mi jde hlava kolem a zvětšuje se do velikosti pátracího balonu. Historky o cizotchýnině subjektivním pocitu o ukradení syna miláčka v domnění, že nová opečovávatelka není hodna péče o třídění ponožek a praní slipů. Není hodna výběru pokrmu končící na synových chuťových pohárkách a už vůbec není hodna doprovázet jej na rodinné dovolené. Toto místo díky subjektivnímu dojmu postarší paní náleží právem jen a jen jí a bohužel se tak po nemalém nátlaku na snachy často stává i objektivním důvodem k pozvánce tchýně na společnou dovolenou.

Co se děje během dovolené, na vyprávění o tom abych měla druhou hlavu, protože ta má tvaru nafouknutého balonu už nepojme ani litr vzduchu. PRÁSK....
A to ještě nejsem u druhého dárečku, který musíme chtě nechtě přijmout, hledáme-li s drahou polovičkou místo pro klidné dny, vychovávání dětí a občasné neshody, starosti i slasti domova.
Souseda ba ani sousedku si nevybereme, i když většina z vás namítne, že přece lze před nákupem, nebo pronájmem rodinného sídla oběhnout pár sousedů, zazvonit a slušně se představit. Očekávat to samé od druhé strany je ale přinejmenším naivita. Alespoň nám se to tak jevilo.
Pořídili jsme si svůj domeček v menší obci, která se nepyšní ničím. Skutečně tu zatím nic není:) A tak tu žije v poklidu asi 3000 dalších lidí, kteří stejně jako my vytvářejí dojem klidného satelitního města co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky za velkoměsto.
V naší ulici žije zhruba 40 rodin různé etniky. Pravda, ta východní převládá nad západní a většinu západních našinců to mírně znepokojuje, zvláště v období, kdy se konají sportovní klání mezi naší zemí a tou jejich. V případě výhry jejich státu se míra vynesení nosu do blankytných výšin rapidně zvedá a míra chuti odpovědi na pozdrav rapidně klesá. To je asi ale kapitola na samostatnou stranu.
Nicméně, jak jsme tu, my češi, osiřeli, člověka by napadlo, že se tak nějak stmelíme. Podobně jako přistěhovalec z ČR do USA. Zakládají komunitní spolky, scházejí se, bydlí blízko sebe a když někomu dojde vajíčko, půjčí si jej bez nutnosti okamžitě vyjet do x km vzdáleného obchodu.
Alespoň někdo to tak vnímá. Určitě ale ne náš soused se sousedkou.
V době při nastěhování se asi měsíc na to ukázalo, že si i novostavbu vedle oblíbil manželský pár. Vcelku normální, klidný a bezdětný. Ideální sousedi. Jednoho dne nás potkali v nákupním centru na kávě a přisedli si. Tedy jen on. Paní seděla dál u svého stolku. Zvláštní ale co naplat. Tímto proběhlo seznámení. Dalších řadu let klid, až na stárnoucí uši paní odvedle a potřebu mluvit o pár decibelů hlasitěji.. a čím hlasitěji mluvila, tím toho samozřejmě člověk nechtě slyšel více.
A tak se dozvěděl o sobě zajímavé věci, které ani netušil, že doma probírají..doposud klidní sousedé..
vyústění přišlo před pár dny, kdy naše auto přesahovalo o šíři zadního nárazníku na jejich část pozemku a vyvstala tu od sousedů prosba, ať si auto přeparkujeme ( i když ve výjezdu bráněno nebylo) nebo že nám daných 10 cm pronajmou.. Muž šel a přeparkoval.
Včerejší den přinesl zvrat.
U sousedů zaparkovalo auto, více jak o 10 cm (my to do té doby neřešili, připadalo nám to malicherné) přesahovalo na náš pozemek. Muž šel za sousedem a s úsměvem mu připomněl, jakou blbost a hloupost řešil před pár dny. Sousedovi se asi zrovna zaseklo v krku jablko, a nebyl schopný okamžité reakce.
Z toho vyplývá... neřešte kraviny, vždycky se vám to vrátí. Kdybychom se všichni starali sami o sebe a vymýšleli, jak si bytí kolem sebe zpříjemnit, bylo by nám na světě líp. Akorát bych neměla o čem psát..
takže SOUSEDE DÍKY A vlastně...DEJ MI VÍC :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama