Osudový dopis

21. března 2018 v 15:48 | Alf |  Téma týdne


Psaní dopisů se člověk neučí. To buď umí, nebo neumí. Ovšem začátky pokusů o smysluplný dopis bývají různorodé. Kupříkladu v mých mladších pubertálních letech, kdy se mladý občánek snaží jakkoliv na sebe upozornit nejen hlasitým projevem, ale i písemným, byl můj prvotní pokus o sepsání důležitého dopisu řádně oceněn. Vyhazovem ze školy.

 

Tip na Valentýna

7. února 2018 v 11:41 |  Alfovy postřehy
Právě mi přišel email od knižního klubu. Stálo v něm:
"Oslavte s námi sv.Valentýna knižním dárkem, který nikdy nezklame! Jako tu nejlepší inspiraci máme pro Vás doporučení našich čtenářů."
A pod tím výčet tří knih včetně ilustrace a popisu o čem asi jsou.

..A o nic jiného se nestarat.

6. února 2018 v 14:57 |  Téma týdne
A proč taky? Bylo by příjemné se nestarat o nic, všechno nám dnes připomínají chytré telefony, emaily anebo pes, který svým smutným pohledem do prázdné misky naznačuje, že je čas na další nášup granulí.

Zrovna dnes mi přišlo psaní. Velice ráda dostávám obálky, ale ne ty, které se musejí platit. Tak to máme asi všichni. Nepotkala jsem ani jednoho člověka, který by jásal nad poštovní doručovatelkou a s vítacím procesím si šel pro psaní od elektráren, vodáren, nebo plynáren. V období sčítání ročních spíše nedoplatků než přeplatků bych nejradši odjela na měsíc na Madagaskar, tam by mě určitě pošťačka nenašla.
Nicméně, dnes přišlo psaní bez složenky! Úžasný! Skvělý! Otevírám obálku od obchodního řetězce Billa a čtu..
 


Když musíš, tak musíš..

24. ledna 2018 v 23:35 |  Téma týdne



"Když musíš, tak musíš." A tak posílám článek na téma Čeho se bojíte. Jelikož je zde hodně článků na závažná témata života a smrti, ráda bych odlehčila melancholickou náladu.

Bojím se toho, že v průběhu celovečerního filmu, kdy se pohodlně usadíme u televize, nastane už jen nudná reklamní přestávka. To známe všichni. Vždycky je, vždycky ji tam nastrčí a snaží se výběrem reklam co nejlépe zacílit na koncové uživatele. A my vždycky místo abychom práci reklamních agentur oceňovali a spořádaně seděli s nohama u sebe a hltali každé slovo v reklamě, protočíme oči v sloup a procento naštvanosti našeho nervového systému stoupá do výšin. To asi výrobci nechtěli. A tak se přidá i majitel televizní stanice a všemu dodá ještě korunu tím, že reklamní přestávku nařídí vysílat ve zvýšené hlasitosti. Nedávno snad zrovna odhlasovali, že hlasitost se u reklam zvyšovat nemá, ale mám dojem, že pauza co pauza ve filmu je o 0,05 decibelu více. To mi nikdo nevymluví.


Že by sestra z Malmacku?

24. ledna 2018 v 20:06 |  Alfovy postřehy
Kdysi jsme se přestěhovali s manželem do řadového domku, který má snad jedinou nevýhodu a to, že má zvláštní složení nosné stěny (patrně z polystyrenu) se sousedkou, která svou hluchotu kompenzuje hlasitým řevem.
Člověk se s tím nějak naučil žít, nevnímat to. Občas mě to ale překvapí, a dneska jsem jako Alenka v říši divů..


Návod na všechno

5. listopadu 2017 v 15:16 |  Alfovy postřehy
Otevřela jsem katalog knih.
Na tuhle chvíli se těším. Uvařím si kafe, hodím přes sebe teplou deku a jen s očima vykukujíc listuji časopisem.
Většina titulů mě zajímá, přemýšlím, kam to všechno dát. Naše knihovna v patře už je plná a tak k časopisu otevírám i notebook na stránce prodejce s nábytkem. Pak přemýšlím, jestli k večeři uvařím manželovi něco lepšího a takto načatého ho postavím před hotovou věc, respektive hotovou knihovnu.
Obličej, který nastane si můžu vybavit i teď a tak notebook zase zavírám a o svíčkové si živitel rodiny může nechat zdát. Ostatně o tom dalším také.

Každému občas zaskočí, ale...

1. listopadu 2017 v 20:40 |  Alfovy postřehy
Mě například naposledy zaskočilo sousto výborného sushi, na kterém jsem si pochutnávala zrovna nedávno.
Zvoní mi mobil. Už úvodní melodie soundtracku ze Star wars mi prozrazuje, že volá syn a tato úvodní hudba nikdy nevěstí nic dobrého. Jednoduše. Protože pokud mi moje dítě nevolá, nic nechce, nic neřeší a je mu fajn.

Boj

31. října 2017 v 12:35 |  Téma týdne

(Toto téma týdne si nemůžu nechat ujít.. přidávám svou trošku dat do sběrny a děkuji za přečtení, případně za okomentování. Bo učený z nebe nespadl a dle mého článku s názvem "Přežijeme základní školu" nejspíš do základky opět patřím.)

Právě ve chvíli, kdy zaplňuju prázdnou stránku myšlenkami na téma boj mě napadá spíše jiný nadpis. Život je pes.
Můj poklidný růst v dospěláka s příjemným dětstvím a občasnými výhybkami jiným než normálním směrem nabral v posledních měsících obrátky a tak slovo boj slýchám ze všech stran. Na otázku jak se dnes mám odpovídám obligátním Život je pes a pes má v genech boj. No tak zatím žiju a bojuju. Ale doteď sama nevím za co.

Zasloužená dovolená

31. října 2017 v 11:21 |  Alfovy postřehy
A je tu vrchol léta. Kdo neprožil svoji vytouženou dovolenou během první poloviny, jistě se těšíc na druhou půlku pomalu vyhledává destinaci, kde si odloží na chvíli tělo a zrak spočine na krásách Čech, nebo jiných zemí. Každému podle libosti.
Mě připomíná letní shon dovolené, nabídky cestovek a vyskakující okna z booking.com napadající nervový systém stejně důkladně jako ten předvánoční, potažmo Vánoce a svátky klidu, chcete-li.

8 z 10 žen nenávidí žehlení

31. října 2017 v 11:20 |  Alfovy postřehy

Je tomu skutečně tak. A já jsem jedna z těch osmi. V podstatě si toto tvrzení ověřit nemůžu, poněvadž jsem ještě nenarazila na ty 2 z 10. Kohokoliv se zeptám, jestli se těší na žehlení plného kopce prádla, například po návratu z dovolené, na mě vyvalí oči a myslí si něco o bláznovi.

Kam dál